Zdenka Bínová čekala na pomoc od OKD dvě desetiletí.

30.1.2012
Danův táta zemřel při důlním neštěstí na podzim roku 1987, narození svého syna v únoru 1988 se už nedočkal. Máma Zdenka Bínová zůstala na maličkého Dana a další dvě děti sama. „Tehdy byl vlastníkem OKD stát a šachta se o tyhle věci nezajímala. Nikdo se nestaral, jestli máme z čeho žít, nebo jestli něco nepotřebujeme. Trvalo několik let, než jsem vysoudila alespoň to, co mi podle zákona náleželo,“ vzpomíná Zdenka Bínová.

 

Jí i synovi se život proměnil teprve před několika lety, když soukromí vlastníci OKD založili Občanské sdružení svatá Barbora, které vzalo pod svá křídla i pozůstalé rodiny po dřívějších úrazech. „To byla naše záchrana. Jinak bych si vůbec nemohla dovolit financovat synovi studia na vysoké škole,“ dodává s úlevou.

 

První roky se v Barborce rozkoukávala a byla ráda, že jí a Danovi někdo pomáhá. Její éra přišla ve chvíli, kdy začaly jezdit maminky s dětmi na společné dovolené. Na každou akci připravila soutěže pro malé i velké, sháněla odměny pro děti a organizovala zábavu. „Až se ze mě stala kulturní referentka, jak mi začali ostatní říkat,“ směje se. Pak ale zvážní: „Můj život se neskutečně proměnil. A myslím, že teď mluvím za většinu maminek. Barborka se stará nejen o vzdělání dětí, ale taky o naše společné zážitky. Jak jinak bychom se samy mohly dostat s našimi dětmi k moři, v zimě na lyže nebo třeba na týden do Adršpachu,“ dodává.

 

Dan už žije samostatně, a tak je teď Zdenka více sama a má dost času na zahrádku, ale i na mediální zpravodajství. „Začala jsem se o tyhle věci zajímat a myslím, že Barborka je jedno z nejlepších sdružení v České republice. Neslyšela jsem, že by se nějaká firma takhle poctivě starala,“ říká zamyšleně a přitom už přemýšlí, jak hornickým sirotkům ještě účinněji pomoci. Je totiž členkou výboru maminek, který oficiálnímu výboru radí, co maminky a děti nejvíce potřebují.

 

Když se zrovna nic neděje, vrhá se Zdenka na kroniku, kromě kulturní referentky je totiž kronikářkou Barborky. „Je to pro mě srdeční záležitost. Všichni se vždycky těší, až se na nějaké akci sesedneme kolem naší obří kroniky a zavzpomínáme, co jsme spolu prožili. A taky OKD a další dárci se mohou pochlubit, co pro děcka dělají,“ listuje kronikou, na jejíchž listech děti rostou jako z vody.

 

A aby toho nebylo málo, rozhodla se pomáhat taky opuštěným dětem z dětských domovů. Její děti už jsou velké, a tak se teď může věnovat dalším. „Štědrý den a vánoční svátky jsem prožila s dětmi z domovů na horách a bylo to pro mě něco úplně jiného než doma, kde už se to přece jen každý rok opakovalo. Dojalo mě, jak si děti užívaly štědrovečerní večeři, jak byly šťastné při rozbalování dárků. Až mi vyhrkly do očí slzy,“ vzpomíná Zdenka na nedávný zážitek a pomalu přemýšlí, jak by mohla být prospěšná příště.

 

Každopádně vždy v duchu svého hesla: Sranda musí být!

 

Vladislav Sobol