Barborka? Super organizace, bez níž by byl náš život jiný...

S matkou a sestrou zůstaly samy. Adrianě Furendové bylo jednadvacet a chtěla studovat. Sestra taky.

Hezký úsměv, příjemné vystupování a před jménem vonící ještě novotou titul inženýrky ekonomie. To je sedmadvacetiletá Adriana Furendová, nová recepční na ostravském ředitelství OKD. Dělá tu od poloviny března a práce se jí líbí. „Vyřizujeme telefonáty, staráme se o denní tisk, přijímáme návštěvy, pečujeme o parkoviště. Pořád se něco děje. Navíc je to hlavně práce s lidmi, člověk se učí komunikovat, vystupovat a chovat se. Baví mne to,“ popisuje loňská absolventka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Na Fakultě managementu a ekonomiky tam vystudovala obor Veřejná správa a regionální rozvoj, což je také oblast, v níž by chtěla působit. „Někde ve veřejné správě, třeba na magistrátu,“ upřesňuje s tím, že součástí jejího studia byla také otázka čerpání peněz ze strukturálních fondů Evropské unie. „Líbilo by se mi třeba pracovat na přípravě projektů pro Unii,“ vysvětluje. Jaká problematika by ji zajímala, napovídá téma její diplomové práce. To znělo: Projekt na podporu zaměstnanosti na Karvinsku. Proč? „Protože tady žiji a téma vysoké nezaměstnanosti mi je blízké,“ odpovídá Furendová.

Usměvavá a atraktivní recepční vypadá jako vzor spokojené a úspěšné ženy. Asi nikdo by nehádal, že je její život poznamenán velkou tragédií. Její otec se vyučil na hornickém učilišti v Karviné a pracoval jako důlní zámečník na závodě ČSA Dolu Karviná. Dva dny po vánočních svátcích, 27. prosince 2006, vyfáralo po nešťastné události na povrch už jen jeho mrtvé tělo. Nebýt Občanského sdružení svatá Barbora, život Adriany Furendové by vypadal nejspíš úplně jinak

„Nechci na to vzpomínat. S matkou a sestrou jsme zůstaly samy. Bylo mi jednadvacet a chtěla jsem studovat. Sestra také. Nevím, co by s námi bylo, kdyby táta zahynul třeba při dopravní nehodě. Dnes to vidím tak, že i při tom velkém neštěstí jsme měly kousíček štěstí. Ujala se nás Barborka. Díky ní jsem mohla dostudovat, platit dopravu, koleje nebo skripta. Loni jsem udělala státnice,“ vypráví mladá žena.

A Barborka jí dala i víc. Před dvěma lety strávila měsíc v Brightonu v Anglii na jazykovém kurzu. Zdokonalila se v angličtině a poznala lidi z celého světa. Byla na dovolené v Adršpachu a před dvěma lety v lázních Hajduszoboszló v Maďarsku. Nezapomenutelné zážitky má ze společných setkání, třeba tradičních BarboRadování vždy na konci roku.

„Vnímám to tak, že Barborka je moje rodina. Nebudu ani říkat, jak těžké pro mne bylo se s ní loučit. Je to super organizace, bez níž by byl náš život zcela jiný. Vím, stojí to peníze, ale ty lze utratit hůř. Nikdo přece neví, co se může stát zítra. Třeba jednou budou potřebovat pomoc jejich děti,“ přemítá Furendová.

Současně však zdůrazňuje, že práci v recepci OKD si už zajistila sama. „Je čas se osamostatnit. Na konkurz jsem šla jako každý jiný. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem byla Barborkou na místo dosazena. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem uspěla. Hodně mladých lidí teď z regionu odchází. Do Prahy, do zahraničí. Tátovo neštěstí nás s matkou a sestrou velmi sblížilo. Nedovedu si představit, že bych měla žít někde jinde bez nich. Takže si vážím toho, že mi společnost OKD nabídla i tuto šanci,“ svěřuje se bývalá svěřenkyně Občanského sdružení svatá Barbora.

Bohuslav Krzyžanek