Proč mimořádné party? Protože Prekopův tým je jako jediný složený ze zaměstnanců dolu a polských horníků z dodavatelské firmy Polcarbo. I proto mu někteří škarohlídi při jeho vzniku nedávali moc velkou šanci. Zněla slova jako – to nepůjde, budou s tím problémy. Jenže tito tvrdí hoši dokázali, že spolupráce Čechů a Poláků šlape, i když určitá specifika s sebou nese.
„To, s čím se musíme potýkat my, s tím se v jiných osádkách nesetkáte,“ potvrzuje vedoucí úseku Hradil. On sám má za sebou více než 20 let práce na šachtách a se smíšeným kolektivem pracuje osmým rokem. „Máme tady trošku jinou mentalitu a je cítit, že Poláci byli doma zvyklí na jiný systém organizace práce. Přes podobnost řeči je tu i určitá jazyková bariéra. I když jsem už něco z polštiny pochytil, stále to není na jedničku,“ vysvětluje.
Další věcí je to, že část horníků je zaměstnána na šachtě a část v dodavatelské firmě. „Z toho plynou další povinnosti. Na pracovišti jsem šéfem já, ale veškeré zaměstnanecké záležitosti je třeba řešit s firmou,“ dodává Hradil. Ale co je nejdůležitější, kolektiv je stmelený a chlapi se k sobě chovají kamarádsky. „Lidé chápou, že jedni bez druhých se neobejdeme, a proto táhneme za jeden provaz,“ konstatuje vedoucí česko-polského úseku.
Dokazují to i výsledky jejich práce. Za rok 2011 splnili sedm limitních výkonů. „Rozhodli jsme se jednohlasně, že odměnu za sedmý limit darujeme dětem, které na šachtě přišly o tátu. Jsem hrdý na to, že jsme první smíšený kolektiv, který už podruhé na svatou Barboru přispěl,“ říká předák Miroslav Prekop. „Víme, že jim peníze tátu nenahradí. S tím nic udělat nemůžeme. Ale peníze jim aspoň zajistí to, co by jim jejich táta určitě rád dopřál,“ dodal.