Místopředseda Barborky Josef Hoďák se loučí

Místopředseda Barborky Josef Hoďák se loučí...

Jedna z výrazných tváří Občanského sdružení svatá Barbora odchází. Místopředsedu Josefa Hoďáka, jinak vedoucího odboru systému řízení a dodavatelsko-odběratelských vztahů na Dole Karviná, nahradí Stanislav Chobot, manažer pro lidské zdroje z Centra sdílených služeb OKD. „Je to určitě nejvhodnější kandidát, který prošel řadou funkcí včetně personálního náměstka bývalého Dolu ČSA a v práci s lidmi má obrovské zkušenosti. Hlavně je ale o deset let mladší,“ řekl na adresu svého nástupce dvaašedesátiletý Hoďák, když jsme ho požádali o rozhovor.

Pro Barborku jste dělal řadu let. Proč odcházíte?

Pravdou je, že patřím vlastně mezi zakládající členy sdružení. Jako personální náměstek bývalého Dolu Lazy jsem byl od roku 2002 u všech příprav, a v červnu 2004 jsem dokonce předsedal jeho první valné hromadě. Dlouho jsem pak byl garantem Barborky za Důl Lazy, než jsem byl zvolen jejím místopředsedou. A proč končím? Nadešel čas odejít do důchodu a moje práce ve vedení sdružení tím ztrácí smysl. Už nebudu v každodenním kontaktu se šachtou, a nebudu tak moci být tím spojovacím článkem mezi doly, horníky a dětmi, kterým Barborka pomáhá.

Co považujete za největší úspěch ve své práci pro sdružení?

Úspěchem je už to, že Barborka vznikla, stabilizovala svou činnost a dokáže dětem účinně pomáhat. Hlavní důraz klade na vzdělání a výsledky jejích snah jsou na první pohled patrné. Vždyť mezi našimi svěřenci bylo loni 33 vysokoškoláků a 24 studentů středních škol! V tom je podle mne smysl Barborky. Pomáhat dětem z neúplných hornických rodin ve vstupu do života, a alespoň částečně tak nahradit ztrátu, kterou utrpěly. A to vůbec nejdůležitější je, že díky celkovému vývoji v OKD a důrazu na bezpečnost práce počet dětí, které se do Barborky hlásí, klesá. Když jsme začínali, vedli jsme jich v evidenci více než sto.

Na co budete nejraději vzpomínat a co byste přál Barborce do budoucna?

Nejpěknější vzpomínky mám asi z tradičních předvánočních BarboRadování. Všichni se sejdou v kompresorovně hornického muzea v Landek Parku, sledují program, povídají si, baví se spolu. Je to hezký zážitek. A co bych Barborce přál? Aby jí zachovali přízeň sponzoři, bez nich by to nešlo. A ještě jedno. Za velký úspěch považuji vznik výboru maminek. To, že se nám podařilo maminky zaktivizovat, aby se samy podílely na činnosti sdružení. Byl bych rád, kdyby se jich do činnosti výboru zapojovalo více. Aby se posílilo jejich sepětí se sdružením, a také, aby byla zachována kontinuita, až současné členky výboru z Barborky odejdou.

Bohuslav Krzyžanek