Ženy z OKD v Barborce: Pracují a pomáhají ve svém volnu

Zdeňka Barabošová, Šárka Straková a Hana Burová nejsou pouze pracovnice útvaru finanční ředitelky OKD, ale rovněž členky revizní komise Spolku svatá Barborky.

Všude, kde se točí peníze je třeba kontrolní systém. Nejinak tomu je v Barborce, která se už jedenáctým rokem stará o děti, kterým se už tatínek nevrátil domů z práce v hornictví. Dohled na správné zaúčtování příjmů a výdajů, kontrola výdajů dle pravidel finančních výpomocí i kontrola roční účetní uzávěrky. Toto je náplň práce trojice členek revizní komise, které ji vykonávají dobrovolně, bez nároku na odměnu a ve svém volnu.  

„Čtyřikrát ročně provádějí revizi a jednou měsíčně se účastní zasedání výboru a členských schůzí. Také se aktivně podílí na přípravě společenských akcí Barborky, kdy neváhají přiložit ruku k dílu, za což jim samozřejmě patří velký dík,“ říká předsedkyně spolku Monika Němcová. „Na výlety ale s členy nejezdíme, pokud vyjde čas, tak se potkáváme na Barboradování. V minulém roce se tato společenská událost konala poprvé v Karviné a bylo to perfektní,“ pochvaluje si Zdeňka Barabošová, která působí v revizní komisi už od roku 2007. Její dvě kolegyně se tohoto tradičního zakončení roku účastnily vůbec poprvé. „Společně s Hankou Burovou to bylo naše první Barboradování a velmi se nám líbilo,“ přiznala Šárka Straková. Nejsilnější zážitek? „Po skončení akce jsem uklízela kofoly, pro nás jednoduše naprosto normální věc. Najednou přiběhly malinké děti s tím, jestli by si je mohly vzít domů. Když jsem přikývla, tak celé šťastné běžely za maminkami a měly z obyčejné kofoly obrovskou radost. Poprvé jsem tak na vlastní oči poznala ten opravdový smysl Barborky, spojuje všechny děti různého věku s podobným osudem. I pan výkonný ředitel Dale Ekmark nám říkal, že procestoval spoustu zemí, ale něco takového ještě nezažil,“ vypráví Straková.

Darů a příspěvků je méně než v minulosti

V dnešní době není příliš obvyklé, aby někdo dělal něco zadarmo a nezištně - členky revizní komise jsou světlou výjimkou, na charitativní účely také neváhají přispět. Podle svých slov občas pošlou z různých důvodů dárcovskou zprávu nebo přispějí právě Barborce. „Denně se setkáváme s tím, jak těžce se v dnešní době shánějí peníze. Je jich stále méně a méně a vidíme to mimo jiné i na Barborce. Dary a příspěvky už nejsou v takové výši jako v minulosti,“ přiznává Barabošová, ale jedním dechem dodává, že i přesto si všech darů celý spolek váží. „Bez finanční podpory by děti Barborky opravdu nevystudovaly. V dnešní době je také
důležité mít řidičský průkaz, i na to přispíváme. Ale samozřejmě nejvíce peněz
jde na studium, různé zájmové kroužky nebo počítače,“ vypočítává Zdeňka
Barabošová s tím, že mají speciální program, který zaznamenává finanční
výdaje každého dítěte.

Přijít o hlavu rodiny? Nepředstavitelné

„Naším cílem je, aby finanční rezerva vyšla i pro děti, které jsou dnes třeba ještě ve školce. Jednoduše, aby za 20 let vystudovaly. Proto musíme mít nad financemi velmi dobrý přehled a vidět, kam a na co jednotlivé peníze jdou,“ upozorňuje Hana Burová. Závěrem všechny tři shodně přiznaly, že si nedokáží představit být v kůži manželek či dětí, které potkalo takové neštěstí a přišly o hlavu rodiny. „To opravdu ne. Musí to byt těžké, úplně nepředstavitelné. Najednou jste bez partnera, dítě přijde o tatínka a je prázdno. Jste na tom špatně psychicky a ještě bez financí. Založit Barborku byl neskutečný nápad. Před jejím založením, které se datuje od roku 2004, to bylo pro ženy a děti určitě ještě náročnější,“ zakončují.