Tátu sice nenahradila, ale poskytovala oporu

Dvě bývalé barborkovské děti přiblížily své životní příběhy. Oba mladí lidé vloni skončili studium a postavili se na vlastní nohy...

Nejen hornická rodina, ale bohužel i stejně smutný osud pojil Andreu Vlkovou z Ostravy a Lukáše Banga z Orlové. Patřili totiž k více než stovce hornických sirotků, kterým od vzniku v roce 2004 pomáhalo původně Občanské sdružení svatá Barbora, nynější Spolek svatá Barbora (SSB). Oba se s ním, tak jako jedenáct dalších mladých lidí, vloni rozloučili.

Andrea se sestrou patřily k prvním

„Když se nám to stalo, ještě žádná Barborka neexistovala. V roce 1999 mi bylo devět a sestře Veronice dvanáct let,“ vzpomínala Andrea, jejíž otec fáral na Lazech. Sestry Vlkovy se staly jedněmi z prvních dětí ve sdružení, jehož posláním je usnadňovat život potomkům – a vůbec rodinám – chlapů, kteří přišli o život při práci v šachtách společnosti OKD. „Samozřejmě jsme s mamkou a sestrou zpočátku netušily, co to bude. Časem se nicméně ukázalo, že Barborka je super. Tu ztrátu logicky nenahradila, ale umožnila nám spoustu věcí, které bychom si jako rodina bez táty mohly jen těžko dovolit. Zažívaly jsme, jak se Barborka postupně rozrůstala, což bylo vždy smutné,“ uvedla Andrea.

První zážitky s rodinami se společným osudem si vybavila z dovolené v Chorvatsku. „Nebyly jsme u moře poprvé, ale stálo to za to. Podívaly jsme se i na další zajímavá místa a poznávaly zajímavé lidi. Měly jsme se o koho opřít,“ přiblížila svůj vztah k Barborce. Té ovšem nejvíce vděčí za investici do vzdělávání. Andrea odmaturovala na obchodní akademii a pokračovala studiem ekonomie na VŠB-TUO. „Pořizovala jsem si z příspěvku třeba odbornou literaturu, kterou bylo problém sehnat v knihovnách. Nesmím zapomenout na kurzy a vlastně i řidičský průkaz,“ upřesnila. Teď už pracuje s inženýrským titulem v bankovnictví; osudy SSB sleduje především na sociálních sítích.

Lukáš si pochvaloval hlavně zážitky

Vlkovi pocházejí z Karvinska, což podle Andrey vysvětluje, proč nepatřili ke „zdravému jádru“ Barborky. Obdobně byl na tom i Lukáš, byť žije v Orlové. „Jsem povahou introvert a moc se nestýkám ani se spolužáky ze základní a střední školy,“ vysvětlil syn horníka z ČSA, který i se sestrou Markétou k SSB patří od roku 2010. Ta ale záhy dospěla a jeho řady opustila. „Děti a maminky s podobným osudem nám pomohly překlenout těžké počáteční období. Dalo se s nimi bavit i o něčem jiném než o té tragédii. Zapojili jsme se do dění a absolvovali různé akce a výlety. Nezapomenu na Španělsko, kde jsme jako teenageři s Barborkou prolezli, co se dalo,“ nechal se slyšet Lukáš.

Ten vystudoval technické lyceum v Havířově a poté pokoušel štěstí v oborech informatiky na Ostravské univerzitě. Pracoval při tom s notebookem pořízeným díky příspěvku SSB. „Našli jsme v Barborce oporu ve složité situaci. Pomohla mi i při vzdělávání a dala mi zážitky. Moc děkuji,“ doplnil Lukáš živící se nyní v oblasti elektroniky a telekomunikací.