Děvče od Barborky studuje v Kunovicích obor letecká mechanika

19.12.2008
OSTRAVA - „Jedna holka, jedno dítě, jen tři slova – lásko chci tě...“ zpívá při kytaře Tomáš Polák při doprovodu houslisty Přemka Ptáčka ze skupiny o5&Radeček. Nadšené publikum v hale bývalé kompresorovny Hornického muzea pod Landekem pěje s ním a pohupuje se v rytmu chytlavé melodie. Dva členové sympatické kapely ze Šumperka přijeli do Ostravy potěšit děti a jejich rodiče z Občanského sdružení svatá Barbora. Ti se sešli na tradiční předvánoční akci známé pod názvem BarboRadování. Mezi nimi nechybí ani 16letá Kateřina Kunčíková z Orlové.

 

 

„Tak co tomu říkáte? Jak se vám dnešní podvečer líbí,“ ptám se Katky a její maminky Aleny, které spolu sedí trochu opodál centra dění. „Je to další z řady hezkých akcí, které pro nás svatá Barborka, připravuje,“ bere si slovo maminka, zatímco dcera se nesměle, ale spokojeně usmívá. „To víte, dostat se někam do společnosti není pro vdovu jednoduché. Všechno stojí dost peněz a nebýt Barborky, dcera by ani nemohla studovat školu, kterou si vybrala.“

 

 

O jaké studium jde? Pro děvče vcelku netradiční. Katka si totiž vybrala obor letecká mechanička-technička v Kunovicích. „Tato myšlenka se ve mně začala rodit, když jsem ve 12 letech letěla s dalšími dětmi ze sdružení svatá Barborka k moři. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, aby se něco tak velkého udrželo ve vzduchu. A tak jsem se o letadla začala více zajímat. Později jsem na internetu našla pozvánku na den otevřených dveří letecké školy v Kunovicích a přemluvila mamku, aby se tam se mnou jela podívat.“

 

 

Katka byla prvním děvčetem, která o studium tohoto oboru projevila vážný zájem. Teď už studuje společně s dalšími 26 budoucími leteckými mechaniky ve 3. ročníku. A ve škole se ji líbí, přestože pro mnohá jiná děvčata názvy předmětů zní příliš složitě: letecké pohonné jednotky, pístové motory, letecká legislativa, aerodynamika, elektronické systémy, technická-letecká angličtina...

 

 

„V Kunovicích máme svoje školní letadlo. Na něm děláme provozní praxi, je to velmi zajímavé,“ svěřuje se. „A jak mě berou spolužáci? Opakuje mou otázku na tělo. „Kluci si zvykli, nemám s nimi problémy, berou mě jako jednoho z nich“ směje se. „Se mnou v ročníku studuje ještě další dívka, ze Slovenska. Jsme dobrá parta.“

 

 

Mamince to nedá, aby na dceru neprozradila, jak je na ni hrdá. „Víte, Katka by vám asi sama neřekla, že je ve škole nejlepší. Vedle svého oboru totiž zvládá studovat ještě jeden – letecký aviatik. Jsem na ni pyšná, dělá mi velkou radost. Ale zároveň si uvědomuji, že by toho nebylo bez podpory naší Barborky. Soukromá škola je totiž drahá. Když k tomu přidáte učebnice a ubytování, pak bych to sama finančně utáhnout nemohla. Za to jsem Barborce moc vděčná.“

 

 

A co bude dál? „Po škole bych ráda dále studovala,“ sděluje své plány Katka. „Pokud se mi to podaří, ráda bych šla na VŠB-TU, obor všeobecné letectví. Snad se mi to podaří i díky Barborce.“

Držíme ti, Katko, palce.

 

 

(Josef Lys)